HISTORIE KLUBU

 

 

Úvodní strana

 

 

 

 

 

 

 

LÉTA 1932 – 1938

    V roce 1932 byl založen DSK (Německý sportovní klub). Členy klubu byli občané německé národnosti, neboť obec v této době byla téměř 100% složena z této skupiny obyvatelstva. Klub patřil k největším ve svém okolí, provozoval pět odvětví a to fotbal, základní tělovýchovu, házenou, atletiku a cyklistiku. Veliký zájem byl o fotbal, existovala dvě mužstva dospělých, dvě družstva žáků a družstvo dorostu. K největším úspěchům v této době byl postup do župní soutěže v roce 1935, kde si klub vedl velice zdatně.

LÉTA 1938 – 1945

    Z tohoto období se dochovalo jen velmi málo zpráv, neboť ve válečných letech na dlouhých šest let prakticky zanikla veškerá sportovní činnost na úrovni mistrovských soutěží. Po skončení druhé světové války se tato činnost jen pomalu začala znovu vzpamatovávat. Hlavním problémem byla velká migrace obyvatelstva (Benešovy dekrety). Konce roku 1945 se dosídlenci začali domlouvat na založení TJ. V obci byly dvě hřiště a to na bývalém pětidomí a hlavně u „červeného baráku“, který stojí po levé straně ve směru ze Sokolova.

LÉTA 1946 – 1952

    V roce 1946 se díky českým dosídlencům obnovila sportovní činnost v obci. Začal se hrát fotbal a krátce se dokonce zkoušel i volejbal a česká házená. Vzhledem k tomu, že po válce bylo málo klubů, muselo se k zápasům poměrně daleko dojíždět, například do Plzně a Teplic. Bohužel výsledky z těchto let nemáme, ale traduje se úsměvná historka ze zápasu Lomnice – Teplice, kdy po utkání byli tepličtí hráči zahnáni do rybníka v blízkosti hřiště. K zápasům se jezdilo šachetním nákladním autem Praga RN. Připomínat, že v té době nebyly kabiny ani umývárny je snad zbytečné. Prvními funkcionáři TJ byli pánové Cempírek, Stránský, Kristl, Slanec, Truhlář, Šneberg a Adámek. TJ měla název ZSJ (Závodní sokolská jednota) důl Jiří Lomnice. Prvním předsedou TJ byl krátce p. Stránský, po něm p. Kristl. Družstvo fotbalu, tvořili tito hráči: Pavlas, Adámek, Hromádka, Jiránek, Ocela, Kratochvíl, Němeček, Šneberg, Slanec, Kunert a další. Z roku 1948 se dochovala i výsledková tabulka, TJ se umístila na předposledním místě. V témže roce vznikl ZK HDB Sokolov (dnešní Baník Sokolov), do kterého museli povinně přestoupit nejlepší hráči pracující v hornictví. Lomničtí hráli jednokolovou soutěž s názvem 1.B třída, která se skládala z družstev Sokolova, Chodova, Plesné, Kynšperka, Svatavy, Velké Hleďsebe, Chebu, Lomnice a Františkových lázní. V tomto pořadí se také mužstva umístila. V roce 1949 se hrál soutěžně pouze fotbal. Z let 1949-1951 jsou dochované zprávy o výborném dorostu, který v té době neměl v širokém okolí soupeře, např. s Baníkem Sokolov vyhrál 4:0 a 4:2. Dle pamětníků za družstvo hrávali: bratři Kolembářové, bratři Kazdové, Němeček, Ritchel, Růžička, Kempf, Noherl, Krejčí, Fisl, Schmied a Blahník. Trenérem byl pan Berklaun. Muži okolo 50-tých let hrávali v této sestavě: Forstr, Kunert, Puchmajer, Hauser, Kratochvíl, Schimmer, Mezera, Ocela, Volf, Kolembář, Forejt, Ptáček, Adámek a Stulík. V roce 1952 došlo k přejmenování TJ na DSO (dobrovolná sokolská organizace) Baník důl Jiří Lomnice. Hned v dalším roce postihla TJ těžká ztráta, po krátké těžké nemoci zemřel pan Cempírek. Na jeho počest se hned v roce 1955 začal hrát turnaj „ Cempírkův memoriál“

LÉTA 1953 – 1956

    Místo zemřelého pana Cempírka, byl do čela TJ zvolen pan Eisman. Muži v okresním přeboru hrávali ve složení: Schimmer, Holub, Pomeje, Kratochvíl, Kunert, Noherl, Ditrich, Ocela, Adámek st., Grosam, Fust, Vondruška, Jurčo, Béňo, Unger, Mors, Kučera, Kempf, Forstr, Straka, Lekeš, Košťál a Glos. Přesto, že toto mužstvo patřilo v okresním přeboru k nejlepším, postoupit do vyšší soutěže se mu nepovedlo. Dorost hrával ve složení: Adámek, Baumfait, Tomský, Adamec, Moczar, Schimmer, Vynikal, Vesp, Čipera, Dupal, Svoboda, Plavijanik, Michalský a dosahoval velmi slušných výsledků na postup to však rovněž nestačilo. Úspěchem fotbalového oddílu v tomto období bylo založení prvního poválečného sružstav žáků v roce 1954. Toho se obětavě ujal Manfred Růžička.

LÉTA 1957 – 1961

     V roce 1957, byla v obci dostavěna kuželna a mezi horníky byl o tento sport veliký zájem. Vyrostla zde velká řada výborných hráčů: Cibulka, Schimmer, Čuvan a další. V prostorách kulturního domu se začal hrát i stolní tenis, který byl krátce poté přihlášen do soutěže. V tomto období začala i slavná, i když krátká, éra dalšího dorostu. Po třech letech musel pro nedostatek hráčů ukončit své působení v krajském přeboru. Toho využil Baník Sokolov a sedm dorostenců stáhl do svého oddílu kopané. Hráči Štark, Hudeček, Kadlot, Růžička a Plavijanik dva roky hráli 1. dorosteneckou ligu. Štark a Kadlot reprezentovali západočeský kraj jako dorostenci a junioři. Z počátku toto družstvo složené převážně z bývalých žáků a hrajících bez trenéra, okusilo několik porážek. Největší z nich v přátelském utkání v Novém Sedle v poměru 10:0. Za této situace k mužstvu přišel úspěšný trenér Vasil Plavijanik, který zavedl pravidelnou tréninkovou morálku a nový herní systém 4-2-4, který svou dobu předběhl o několik let. Výsledky se dostavili hned v ročníku 1958 – 1959, kdy lomničtí své soupeře doslova drtili, např. Svatavu 10:1, a v boji o postup Kraslice 10:0. Již zmíněné pozoruhodné vítězství v boji o postup s celkově druhými Kraslicemi 10:0 se hrálo před návštěvou 290 diváků. Pro zranění nemohl nastoupit střelec mužstva Metlický, nahradil ho Kadlot a sám nastřílel sedm branek. Jasný postup do krajské soutěže byl podtržen impozantním poměrem branek 85:5. Výkonnost mužstva gradovala v krajském přeboru, kde se stalo postrachem vedoucích celků. Celkové 4. místo bylo hezkou tečkou za účinkováním tohoto dorostu. Muži hrávali pod vedením p. Adámka st. v tomto složení: Tamajka, Grosan, Ditrich, Schimmer, Pomeje, Jurča, Vondruška, Noieherl, Fisl, později Gorfird, Svoboda, Kušna a Čipera. Konec 60.tých let se vyznačuje hráčskou krizí družstva mužů a to hlavně pokud se týká kvality. Vše vyvrcholilo v roce 1961 v utkání s Kraslicemi, kdy za stavu 1:6 došlo k inzultaci rozhodčího p. Jizbery a k následnému uzavření domácího hřiště na několik utkání. Družstvo mužů se prakticky rozpadlo a soutěž dohrávalo pouze jeho torzo. Důsledkem toho všeho, byl úplný zánik oddílu kopané a s tím i rozpad celé TJ. Pouze p. Schafhauser ještě až do roku 1963 dokázal pod hlavičkou školy a za pomoci posledního funkcionáře p. Hurníka vést a trénovat žáky. Hřiště u dolu Jiří zaniklo v r. 1966, kdy se po uzavření šachty do tohoto areálu nastěhovala Okresní správa silnic. Prapor sportu v obci drželi pouze kuželkáři, krátce volejbalisté a cvičení žen. Výbor TJ neexistoval a sport v Lomnici skomíral až do roku 1972.

LÉTA 1972 – 1976

     Rok 1972 lze označit jako přelomový v historii sportu v obci, neboť od tohoto data až po dnešek bylo dosaženo řady významných úspěchů v různých druzích sportu. Počátek znovuzrození sportu začal v říjnu v hospodě KD, kde se na popud G. Kadlota dohodli bratři Adamcovi s p. Závodníkem na tom, že by bylo dobré, opět po deseti letech založit fotbalový oddíl. Hned následující měsíc se v klubovně KD konala ustavující schůze nové TJ za účasti zástupce ředitele OSS Lomnice p. Exnera, který tlumočil příslib tohoto podniku při výstavbě nového hřiště. Předsedou TJ se stal M. Fridrich, jednatelem TJ a oddílu kopané G. Kadlot a členy p. Truhlář a p. Exner. Začátky nebyli vůbec lehké, v pokladně bylo pouhých 300,- Kč, nebylo hřiště ani branky, ale co nechybělo byl neutuchající elán funkcionářů a hráčů, neboť to, co dokázali vybudovat za půl roku, se rovnalo malému zázraku. Proto je nutno vyzdvihnout členy, kteří se nejvíce zasloužili o to, že v rekordně krátké době bylo vybudované nové hřiště a kabiny. Byli to tito pánové: Fridrich, Kadlot, bratři Schimmerovi, Jirka, Čaban, Barfus, Kolář, Kušna, Klimeš, R. Stockner, Růžička a Berklaun. V průběhu roku byli získáni další zkušení funkcionáři: p. Vondruška jako předseda oddílu kopané a pokladník p. Hurník. Na výstavbu nového hřiště, bylo původně zvoleno dosti nevhodné místo v propadlinách bývalého dolu Jiří. Naštěstí se zde při zahájených zemních pracích propadl buldozer a tak z tohoto místa sešlo. Jako další bylo zvoleno místo pod hřbitovem, pokud bude prostorově vyhovovat. Zde bylo velkým štěstím, že tehdejší předseda komise výstavby p. Barfus, „měl o 5 m kratší pásmo“, takže stávající předseda MNV p. Eisman výstavbu hřiště povolil. Velice při výstavbě pomohli okolní šachty, které zdarma zapůjčili stroje a nákladní vozy. Zásluhou p. Barfuse, finanční částkou 30000,- Kč, pomohl také MNV. Slavnostním výkopem p. A. Schimmera se 1.9.1973 Lomnice po dlouhých 11-ti letech opět dočkala fotbalového zápasu. Křest nového hřiště Lomnici dokonale vyšla, již v 19-té minutě vstřelil Kadlot z trestného kopu první historickou branku, přišli i další tak byl konečný výsledek 6:0 přijat fanoušky s velkým nadšením. Od samého začátku patřila Lomnice k vážným aspirantům na postup, avšak čtyři roky marně atakovala čelo tabulky, chybělo jí potřebné sportovní štěstí. Až konečně pátý pokus v ročníku 1977-78 vyšel. PO podzimu bylo mužstvo na čtvrtém místě se ztrátou pěti bodů na vedoucí Krásno. Sérii jedenácti vítězných utkání na jaře Lomnice zakončila v Krajkové památným zápasem, který rozhodl o našem postupu. V ročníku 1973-74 hrávali hráči, kteří si postavili hřiště. V průběhu dalších let posílili družstvo Roth, Hoch, Vlachovský a Černý. Z vojny se vrátili Volf, Vajdík a Dvořák. Tréninky začali na jaře 1973 na malém hřišti u pětidomí, prvním hrajícím trenérem byl Gejza Kadlot. Do podzimních mistrovských utkání, byl funkcí trenéra pověřen Petr Budař. Po roce a půl jeho funkci převzal dlouholetý trenér z padesátých let Jup Berklaun, který muže trénoval pět let.

LÉTA 1977 – 1993

     Až v ročníku 1977-78 se mužstvu TJ OSS podařilo zvítězit v okresní soutěži a postoupit do okresního přeboru. Mužstvo posílil stoper Zahradník ze Svatavy. V doslova nabitém a tehdy velmi silném Okresním přeboru se mužstvu podařilo zachránit, když potřebný bod získal za remízu 1:1 v Kraslicích. V ročníku 1978-79 tedy skončilo na 10. místě z 12 celků. Před dalším ročníkem OP 1979-80 si Baník Svatava stáhl své hráče z hostování a citelně oslabené mužstvo se nedokázalo v přeboru udržet a spadlo do okresní soutěže. Dočasná krize se projevila i v následujících ročnících 1980-81 - 9.místo, 1981-82 – 7.místo. Tato umístění v novodobé historii byla nejhorší od roku 1973. V letech 1978-81 byl vedoucím mužstva Pitner Josef, trenérem v letech 1981-83 byl Gejza Kadlot. V sestavě, která i v těchto slabších chvílích držela fotbalovou naději do dalších let, se objevovali hráči: Bodnár, Barfus, Schimmer, Kadlot, Fridrich, Jirka, Hoch, Kolář, Plavjaňuk, Růžička, Klimeš, Stockner, Drahokoupil, Koleňák, Štěpanovský st.. Kádr hráčů stárnul a byl velmi úzký, jeho doplnění bylo prvořadým úkolem. A tak byl do mužstva získán Novák, ze Svatavy Roth, Šour, z Chebu Gregor, z dorostu Svatavy se vrátil Vl. Vondruška. Posílení bylo znát hned v dalším ročníku 1982-83, když umístění na 3. místě z 13. celků dávalo naději do dalších let. V dalším ročníku 1983-84 mužstvo skončilo opět na 3. místě a na druhé postupové místo scházel jen kousek. Nejlepším střelcem se stal Valíček s 24 brankami. Ročník 1984-85 lze označit v té době jako jeden z nejúspěšnějších v poválečné historii. Na  podzim 1984 převzal mužstvo na přání výboru TJ bývalý hráč a úspěšný trenér žáků Jindřich Čaban, jeho asistentem se stal Rudolf Stockner a vedoucím mužstva Jirát ml., kterého později vystřídal Schafhauser. Po napínavém průběhu celého ročníku se mužstvu po dlouhých pěti letech podařilo postoupit do OP, když dokázalo o jediný bod předstihnout Bukovany. Od tohoto postupu až do současné doby, už TJ OSS Lomnice v okrese a později i v kraji má své jméno a něco znamená. Památným utkáním v tomto ročníku se určitě stal rozhodující zápas s vedoucími Bukovany na jejich hřišti. Lomnické mužstvo posílené o dva mladíky z právě skončené krajské soutěže dorostu a to o Pavla Vondrušku a Josefa Koňarika, dokázalo v dramatickém utkání domácí, kteří si již byli jisti postupem, porazit 3:2. Jak se později ukázalo, rozhodujícím momentem bylo zařazení těchto mladých hráčů. Po faulu na Koňarika kopala Lomnice pokutový kop, který bezpečně proměnil Roth. Druhou branku po krásném sólu přidal Koňarik sám a tu třetí za stavu 2:1 vstřelil Vondruška. O zápas byl takový zájem, že Lomnická „slavná V3S-ka“ se musela pro fandy třikrát do Lomnice otočit. O postup se zasloužili: Vl. Vondruška, Barfus, Kobyla, P. Vondruška, Šour, Koňarik, Volf, Ticháček, Jirka, Bodnár, Kolář, Banci, Picka, Trčka, Stockner, Koleňák, Suchdolák, M. Vondruška, Schimmer, Valíček, Roth, Gregor. Do ročníku 1985-86 oddíl přihlásil „B“ mužstvo pro rozehrání mladých hráčů a pro hráče, kteří u „A“ mužstva pomalu končí. „A“ mužstvo v dalších letech hrálo OP v pohodě s umístěním okolo středu tabulky. V ročníku 1987-1988 se v říjnu z vojny vrátili Čipera a Koňarik, čímž se výrazně zlepšila hra v útoku, spolu s Valíčkem byli jednou z nejlepších útočních řad na okrese. V roce 1988 naší TJ postihla velká ztráta, po delší těžké nemoci zemřel dlouholetý hráč a asistent trenéra Rudolf Stockner. V ročníku 1988-89 se mužstvu dařilo o něco hůře, obsadilo 8. místo ze 14. celků. Hrávali tito hráči: Novák, Josef Pitner, Trčka, Jirka, Schimmer, Kolář, Vl. Vondruška, Banci, Gregor, P. Vondruška, Marhan, Novotný, Pojer, Valíček, Koňarik, Čipera, Kobyla, Drahokoupil, Mucha. Na podzim 1989 se z vojny vrátili: Klier, Kadlot, Jaroslav Pitner a na jaře 1990 Štěpanovský, na hře mužstva to bylo hned znát. Ročník 1989-90, výborné 3. místo, v tomto ročníku ukončil šestiletou úspěšnou činnost u „A“ mužstva trenér Jindra Čaban, který zároveň převzal funkci pokladníka TJ. V létě přišel k mužstvu trenér 2.třídy Karel Heřman. Všeobecně se očekávalo, že tentokrát Lomnici již postup nemine, ale opět se potvrdila stará fotbalová pravda, že je totiž daleko těžší, vyšší soutěž vykopat, než se v ní potom udržet. A tak „A“ mužstvo v ročníku 1990-91 skončilo na 2. místě OP. V ročníku 1991 –92 skončilo opět na 2.místě. V zimě se na přání trenéra konalo první soustředění celého kádru hráčů a tato zimní soustředění se trvale opakují dodnes. Taktéž v tomto roce trenér Heřman založil přípravku žáků a sám jí vedl. V ročníku 1992-93 Lomnické „Áčko“ v boji o postup znovu neuspělo a skončilo na 3.místě. Důležitým mezníkem v tomto roce bylo rozhodnutí výboru TJ o zatravnění hřiště, což bylo veliké přání všech hráčů. Zatravnění provedl pan Bělka z Prahy. Terénní rozdíl mezi spodní a horní brankou činil úctyhodných 190 cm. Práce zdržovala značná nepřízeň počasí, přesto se podařilo na poslední víkend v srpnu konečně po dvou měsíčních intenzivních pracích zasít trávu. V tomto roce byla také ukončena činnost „B“ mužstva. Dočasným domovským hřištěm se stalo hřiště Baníku Svatava. V této době měla Lomnice nejperspektivnější mužstvo na okrese a všichni čekali, kdy už konečně postoupí. Toto mužstvo z let 1990-94 tvořili hráči: Jar. Pitner, Jos. Pitner, Hefert, Klier, Štěpanovský, Zajíček, Kadlot ml., Čipera , P. Vondruška, V.Vondruška, R. Vajdík, L. Vajdík, Picka, Koňarik, Gregor, M. Matoušek. Valíček, Mucha, Zelina, Zdeněk, Maňák, Litvák, trenérem mužstva byl Karel Heřman, vedoucím družstva byl Schafhauser a později Novák. V tomto období Lomnice získala významné sponzory a to f. Klasik a f. Armabeton. Kýženého postupu se „Áčko“ dočkalo v ročníku 1993-1994 začátek soutěže sice nejlépe nevyšel, hned ve druhém utkání Lomnice doma (ve Svatavě) prohrála s největším soupeřem Dolním Rychnovem 1:3. To však nikdo ze všech zklamaných netušil, že to byla první, ale zároveň poslední porážka v tomto ročníku. Mužstvo sehrálo 26 mistrovských utkání, 19 vítězství, 6 remíz a pouze jediná již zmíněná prohra. Do paměti všem vešlo hlavně utkání v Dolním Rychnově, kde zařízení mezinárodního rozhodčího p. Krondla Lomnice rozstřílela domácí 7:1 a tak jim i s úroky vrátila jedinou prohru. Získaných 44 bodů s impozantním skórem 90:15 hovoří za vše. Nejlepším střelcem se stal, jako již několikrát před tím, kapitán Josef Koňarik, který nastřílel ve všech utkáních vč. přátelských 55 branek. Poprvé v novodobé historii tak Lomnice postoupila do krajských soutěží.

LÉTA 1994 – 2006

     V tomto období již nikdy lomnické „Áčko“ nesestoupilo do okresních soutěží a byl opět po dlouhých letech založen dorost.

     Ještě rok po historickém postupu trénoval mužstvo pan Heřman, který dovedl tým v sezóně 1994 – 1995 k 10. místu. V roce 1995 po něm převzal mužstvo dlouholetý funkcionář a hráč Gejza Kadlot, společně s Rolfem Štěpanovským, kteří mužstvo trénovali pouze půl roku. Na jaře 1996 mužstvo převzal Rudolf Schimmer, který navázal na dobrou práci předešlých trenérů a sezonu s mužstvem dokončil na krásném 4. místě s 43 body. V sezónách 1996-1997, 1997-1998 dál trénoval mužstvo Rudolf Schimmer, v prvním roce obsadilo „A“ mužstvo 6. místo a v druhém roce jeho působení nelichotivé 11. místo. Po těchto dvou sezónách k mužstvu přišel zkušený trenér mládeže z Baníku Sokolov pan Jiří Tišl. Áčko trénoval v sezónách 1998-1999, kdy obsadilo 4. místo, 1999-2000 9. místo, 2000-2001 7. místo.Mimo jiné se pan Tišl nemalou měrou zapojil i do práce ve vedení TJ, kterou vykonává do dnes. Na podzim roku 2001 přišel jeho nástupce pan Novák, který ale s mužstvem vydržel pouze do zimní přípravy, na jaře opět vypomohl na místě trenéra pan Tišl, za asistence Miroslava Vymazala. Ročník 2001-2002 byl zlomový pro celý karlovarský fotbal. Reorganizace systému zaručovala postup do 1. A třídy už z 12. místa. Tento ročník se „Áčku“ fotbalově vůbec nedařilo a vidina postupu z 12. místa se více a více vzdalovala. Předposlední zápas sezóny hráli doma s Habartovem, kdy vítězství zaručovalo dvanáctou pozici, avšak po remíze 1:1, tým Lomnice na poslední zápas zajížděl do Jáchymova, kde se hrálo o vše. Po domácí remíze s Habartovem se Jáchymov dostal před Lomnici na 12. místo a k postupu mu stačilo, aby doma neprohrál. Před skoro zaplněným stadionem v Jáchymově hráli Lomničtí o historický postup do 1.A třídy, kdy museli zvítězit. Za stálého povzbuzování lomnických fanoušků, v čele se starostou obce panem Matouškem po poločase 0:1, nakonec zvítězili 0:2 a historicky poprvé postoupili do 1. A třídy. Po tomto postupu převzal mužstvo v sezóně 2002-2003 jako hlavní trenér Miroslav Vymazal, kterého po nelichotivých výsledcích v zimě vystřídal bývalý dlouholetý trenér Karel Heřman, ani tomuto zkušenému trenérovi se však soutěž zachránit nepodařila a tak po roce působení v 1. A třídě se opět „Áčko“ vrátilo do 1. B třídy. V sezóně 2003-2004 u mužstva nadále zůstal pan Heřman a po tvrdé přípravě, se tým Lomnice nakonec umístil za N. Sedlem a Vintířovem na 3. místě, což znamenalo dvojzápas baráže s Kr. Poříčím o postup zpět do 1.A třídy. Obě utkání lomničtí zvládli, v Poříčí vyhráli 2:0 a v domácím zápase si výsledkem 1:1 postup nenechali utéci. Nadcházející sezóna 2004-2005 byla pro lomnický fotbal zatím nejvyšším mezníkem její historie. Po kvalitní přípravě se neopakovalo dva roky staré působení ve stejné soutěži, ale naopak se „A“ mužstvu velice dařilo. Na konci jarní části mužstvo převzal nový trenér (dosavadní hráč) Martin Ponc se kterým „Áčko“ začalo finišovat a nakonec obsadilo za Hazlovem a N. Sedlem 3. místo, které jim zaručilo postup do krajského přeboru. Poprvé v historii od roku 1932, v sezóně 2005-2006, hrál mužský fotbal v Lomnici, nejvyšší soutěž kraje. I po tomto postupu pokračovala Lomnice ve svém trendu, doplňovat kádr ze svých řad, což jak se později ukázalo, bylo pro Lomnici v dalším působení v Krajském přeboru osudné. Začala letní příprava, ve které přišlo na zkoušku pár nových hráčů, jediným který se v kádru udržel byl Milan Novák. V konkurenci mužstev z krajského přeboru, na poloprofesionální úrovni, ryze amatérská Lomnice neměla šanci a se soutěží se po roce rozloučila se 4 body na posledním místě. K čemuž došlo i přes změnu trenéra, kterým se stal bývalý výborný fotbalista a kvalitní trenér Václav Medřický.

     V tomto období byl také opět založen dorost. Píše se rok 2000 a v Lomnici se bude po 20-ti letech hrát krajská soutěž dorostu. V sezoně 2000-2001 začíná dorost trénovat hráč "béčka" Roland Čipera. První zápas se odehrává dne 26.8.2000 s mužstvem Jáchymova. Od této sezony se moc úspěchů neočekávalo, neboť se mužstvo dávalo teprve dohromady. Bilance "začátečníků" však nebyla vůbec špatná: 10 vítězství, 1 remiza a 7 porážek, nejlepším střelcem se s 12 brankami stal T. Vetchý. V sezoně 2001-2002 se z důvodu nedostatku mužstev hrálo dvoukolově. Naše mužstvo nebylo ještě zcela pohromadě, ale díky usilovné práci trenéra Čipery a dalších nových členů mužstva - 2. trenér J. Vetchý st., vedoucí družstva Procházka Vl. st., a asistenti Vetchý Vl., Melzer st. a nezapomenutelného věčného "kecala" pana Habra st., se podařilo toto mužstvo zkonsolidovat a výsledky se dostavily, jedním z nich je vysoká výhra 14:1 doma s N. Sedlem. Nejlepším střelcem utkání byl Tomáš Vetchý se 6-ti góly. Sezonu 2002-2003, lze nazvat sezonou postupovou. Úspěch celého mužstva lze lehce vyčíslit. Ze 16 mistrovských utkání se pouze 3x remizovalo s celkovým počtem 42 bodů a skórem 90:20 - mužstvo postoupilo do krajského přeboru dorostu. Tento úspěch byl zasloužený, neboť trenéři měli individuální přístup k jednotlivým tréninkovým jednotkám, včetně gólmanů, kteří patřili k oporám mužstva. Toto úspěšné mužstvo tvořili tito hráči: R. Bureš, J. Procházka, M. Opalecký, J. Vethcý, F. Čermák, M. Melzer, J. Oršula, T. Kordík, F. Bock, T. Vetchý, S. Březina, M. Sás , M. Vršecký, F. Habr, R Schrehart, P. Gregor a J. Stockner. Na začátku sezony 2003-2004 se všichni ptali " Jak si bude stát lomnický nováček v krajském přeboru?" a odpověď zněla " Sezona byla vynikající". Tým skončil na krásném 4. místě, kdy trenér Čipera poděkoval celému týmu za dobrou práci a snahu. Mužstvo se opíralo o hráče s většími zkušenostmi, například brankáře Habra, záložníka Schreharta, obránce Opaleckého, Procházky a v neposlední řadě o ostrostřelce Čermáka a Vetchého. Tato spolupráce se podepsala na celkovém úspěchu mužstva v krajském přeboru. V sezoně 2004-2005 mužstvo hrálo hlavně o přežití v krajském přeboru. Zkušení hráči dovršili věku, kdy za dorost již nemohli hrát. Přišli na řadu mladí hráči, kteří nestačili fyzicky a bohužel ani rychlostně. Byla to sezona velkých změn a proto se mužstvo pohybovalo na konci tabulky Největší porážka byla v Toužimi 11:1. Nejtěžší sezonou v novodobé historii dorostu byla sezona 2005-2006, neboť se hrálo o udržení v krajském přeboru. Mužstvo bylo velmi oslabeno o zkušené hráče, proto ani hráči jako Bureš, Oršula, Vetchý J. a Pitner sami na mimořádný výkon v této soutěži nestačili. Jejich výkony byly oslabeny o účast v soutěžích za muže. Za celou sezonu mužstvo vyhrálo pouze 7 utkání a 2x remizovalo, tento výkon na udržení v krajském přeboru nestačil a tak mužstvo po 3 letech sestoupilo zpět do krajské soutěže.

     V průběhu tohoto období, se na podzim roku 1999 změnilo vedení TJ, po dlouholeté činnosti předsedy TJ Gejzy Kadlota, převzal prezidentské křeslo Vladimír Gregor a zvolený výbor. Změnil se i kádr „A“ mužstva, který se postupně obměňoval, kdy přišli některé posily (1999-2000 Zindl, 2000-2001 Hauf, 2003-2004 Petr Matoušek, 2004-2005 Ponc) a mladí hráči z dorostu (Čermák, Bureš, Melzer, Habr, Vršecký, Gregor). Na konci tohoto období reprezentovali „Áčko“ tito hráči: Pitner Josef, Pitner Jaroslav, Vršecký Michal, Matoušek Petr, Matoušek Miloš, Melzer Martin, Peleška Tomáš, Zindl Petr, Lorenz Petr, Hauf Stanislav, Habr František, Čermák František, Gregor Petr, Maňák Ludvík, Ponc Martin, Novák Milan, Bureš Roman.

LÉTA 2007 – 2012

     Z pohledu A mužstva, se toto období dá také nazvat, jako obdobím pádů a vzestupů. Po sestupu z Krajského přeboru u mužstva i nadále setrval trenér Václav Medřický. Sezona 2006-2007 nezačala nijak výjimečně. Tým, který měl zkušenosti z KP se měl adaptovat v nižší soutěži a hlavně co nejdříve zapomenout na sezonu minulou. Podzimní část nebyla nijak zvláštní a vesměs vyrovnaná. Vítězství, střídaly remízy, remízy střídaly porážky. Po podzimu mužstvo skončilo na 7. místě se ztrátou 17 bodů na prvního a s 10 bodovým náskokem na posledního. Přes zimu mužstvo po roce opustil trenér Václav Medřický a na jeho místo nastoupil dosavadní trenér dorostu Jiří Vetchý. Jarní část sezony 2006-2007, však byla doslova katastrofou. A mužstvo na jaře získalo pouze 8 bodů a propadlo se na dno tabulky a tak následoval další sestup, tentokrát do nejnižší krajské soutěže 1. B třídy. Hráče A mužstva ani tato skutečnost nezlomila a dále táhli za jeden provaz. To se také ukázalo jako klíčové v další sezoně. Podzim 2007 se vydařil, Lomnice slavila podzimního mistra 1. B třídy s náskokem 2 bodů před Citicemi. Jarní část sezony 2007-2008 byla sice o něco slabší, ale také ve velkém stylu, a to nakonec znamenalo 2. místo za Citicemi a přímý postup zpět do do nejvyšší krajské soutěže 1. A třídy. Sezona 2008-2009 byla po dlouhé době sezonou klidu. Mužstvo se po celou dobu drželo v lepším středu tabulky a po sedmiletém období sestupů a postupů se v Lomnici konečně neměnila soutěž. V tomto ročníku skončila Lomnice na 7. místě krajské 1. A třídy. V letním období mužstvo opustil trenér Jiří Vetchý a na jeho místo se po odmlce vrátil bývalý trenér a hráč A mužstva Martin Ponc. Hned první sezona v roli trenéra Martinovi Poncovi vyšla. Po podzimní části bylo mužstvo sice na 6. místě tabulky, ale sezonu 2009-2010 zakončilo perfektním jarem, kdy se vyšplhalo až na 3. místo, které zaručovalo baráž o postup do KP. V baráži si "Áčko" změřilo síly s krajskou Aší. V prvním utkání na hřišti soupeře prohrálo 2:0 a v odvetě na domácí půdě jen remizovalo 1:1, což nakonec na postup nestačilo. Následující sezona 2010-2011 nebyla nijak výjimečná.  Mužstvo původně po předchozí vydařené sezoně chtělo opět atakovat postupové příčky, avšak podzimní ani jarní výsledky tomu neodpovídaly a tak se mužstvo nakonec umístilo na konečném 6. místě. Jednalo se o vrchní polovinu tabulky, ale i přesto Áčko skončilo za všeobecným očekáváním. V sezoně 2011-2012 hráči A mužstva vyhlásili boj o postup do Krajského přeboru. Tým byl posílen o některé kvalitní hráče a zároveň ostatní stávající hráči měli už dostatek zkušeností. Většina hráčů po všech stránkách fotbalově vyspěla. Všechny tyto aspekty se pozitivně promítly do předváděné hry. Prakticky celý podzim se A mužstvo drželo na čele tabulky a nakonec slavilo podzimního půlmistra. Do jarní části hráči vstoupili s jasným cílem - postup do Krajského přeboru. Vše začalo přesně podle jejich představ. Náskok na prvním místě začal pozvolně narůstat. Nakonec se však ale ukázalo, že mužstvo přece jenom není ještě tak psychicky vyzrálé a na konci jarní části se náskok 7 bodů začal ztenčoval. Mužstvo několikrát zbytečně klopýtlo. Dvě kola před koncem však mělo stále vše ve svých rukou. Náskok jednoho bodu před Aší a 2 bodů před FC Cheb. Oba dva tito soupeři měli teprve v posledních dvou kolech přijít na řadu. Předposlední utkání zajíždělo Áčko na půdu FC Cheb, kde utkání nezvládlo a prohrálo 2:0. Vzhledem k vítězství Aše, se rázem propadlo až na třetí příčku. Zbývalo utkání doma s Aší, kdy jedině vítězství zaručovalo druhou pozici a přímý postup do KP. V tomto utkání Lomnice dvakrát vedla, nakonec utkání skončilo remízou 2:2. FC Cheb v posledním utkání zvítězil a tak Áčko obsadilo 3. místo a čekalo se na barážové utkání s týmem z KP Baníkem Bukovany. Baník Bukovany nakonec bařáž odmítl hrát, což se vědělo ihned po utkání s Chebem, a tak se hráči A mužstva mohli radovat z historicky druhého postupu do Krajského přeboru. Po tomto postupu ukončil své tříleté, velmi úspěšné působení v roli trenéra Martin Ponc. Jeho pozici na nastávající sezonu 2012-2013 převzal bývalý hráč a trenér mládeže Ladislav Litvák.

     Během tohoto období (2007-2012) se kádr A mužstva značně obměnil. Hráčskou kariéru v A mužstvu ukončili Pitner Josef, Pitner Jaroslav, Vršecký Michal, Matoušek Petr, Matoušek Miloš, Melzer Martin, Peleška Tomáš, Zindl Petr, Čermák František, Gregor Petr, Maňák Ludvík, Ponc Martin, Novák Milan. Kádr doplnili někteří hráči z dorostu a hráči kteří do Lomnice přišli na hostování a přestoupili. Momentálně A mužstvo reprezentují Habr František, Novák Tomáš, Janovský Josef, Veselý Jan, Šlais Jaroslav, Knaf Radek, Pitner Marek, Zindl Tomáš, Oršula Jan, Štěpanovský Michal, Joza Zbyněk, Malinkovič Petr, Hauf Stanislav, Koubek Petr, Bureš Roman, Veselý Martin, Lorenz Petr a Ohibský Michal.

     Zároveň v tomto období lomnický fotbal reprezentovala také mužstva B týmu, dorostu, starších a mladších žáků a přípravky. B mužstvo po celé toto období pravidelně atakovalo přední příčky tabulky Okresního přeboru. V sezoně 2010-2011 OP suverénně vyhrálo s náskokem  10 bodů, kdy za celou sezonu nepoznalo hořkost porážky a pouze 5x remizovalo. I přes možnost postupu do 1. B třídy však pokorně zůstalo i pro další sezonu hrát Okresní přebor. Kvalita mládežnických oddílů v tomto období rapidně vzrostla. Dorost s pravidelností okupuje lepší polovinu tabulky krajské soutěže. Starší žáci patří k elitě Okresního přeboru, sezonu 2011-2012 absolutně ovládli s konečnou bilancí 55 bodů, 18-ti vítězstvími a pouze s jednou remízou a jednou porážkou a náskokem 16-ti bodů na druhé Kraslice. Mladší žáci byli založeni teprve před třemi roky na popud nově vzniklé soutěže okresního přeboru. Všechny tři sezony 2009-2010, 2010-2011, 2011-2012 bezkonkurenčním způsobem vyhráli a během těchto sezon nastříleli 896 gólů. Nejvíc v sezoně 2010-2011 (335 gólů), kdy mezi hlavní opory patřili Pavel Veselý, Ondřej Štursa a Ludvík Maňák ml.. Přípravka v tomto období také dělala lomnickému fotbalu velmi dobré jméno. V sezoně 2008-2009 obsadila 2. místo, v sezoně 2009-2010 3. místo a v sezoně 2010-2011 se konečně dočkala triumfu v Okresním přeboru. Celkově lze označit práci všech trenérů mládežnických kategorií v této éře za velmi kvalitní.

     Období  2007-2012 nebylo jen obdobím změn kádru různých oddílů, či trenérů. Měnilo se i vedení TJ a vedení oddílu kopané. V roce 2007 proběhly hned dvoje volby. Předsedou TJ byl opět zvolen Vladimír Gregor, jeho zástupcem a jednatelem byl zvolen Ludvík Maňák (oddíl kopané), pokladníkem se stal Josef Pitner ml. a členy výboru se staly František Čermák (oddíl st. tenisu), Hanuš Slavík (oddíl kuželek), Josef Kordík (oddíl nohejbalu), Jana Zicklerová (oddíl karate). Oddíl karate v průběhu tohoto období ukončil svoji činnost. Ve stejném roce i ve stejný den, proběhly také volby do nového výboru oddílu kopané. Předsedou oddílu byl zvolen Ludvík Maňák, jednatelem Jiří Tišl, pokladníkem Josef Pitner ml., a členy Stanislav Hauf, Vladimír Procházka, Vladimír Vetchý a Petr Matoušek. Tento výbor vedl lomnický fotbal 4 roky, někteří členové museli svoji činnost ukončit z rodinných důvodů, někteří kvůli pracovní vytíženosti. Vzhledem k tomuto proběhly v roce 2011 nové volby. Předsedou byl opětovně zvolen Ludvík Maňák, místopředsedou Petr Matoušek, jednatelem zůstal Jiří Tišl, pokladníkem Josef Pitner. Novým členem byl zvolen Jaroslav Šlais, Radovan Vajdík a Ladislav Litvák.

LÉTA 2012 – ???